Mezi nebem a zemí

 

                            Jak se z paní učitelky stane šamanka? Své o tom

                            ví Renata Šťastná, spisovatelka, astroložka,

                            vykladačka karet a průvodkyně duší.

 

Renato, jak to tedy bylo?

Vystudovala jsem vysokou školu pedagogickou v Brně.

Patnáct let jsem učila. Nejdříve v mateřské škole a pak i na

základní škole, na prvním i druhém stupni. Absolvovala

jsem kurzy Silvovy metody v 90. letech a astrologický kurz

v roce 2002. Pravidelně jsem psala léta do místního tisku i do

ezoterických časopisů. V roce 2011 jsem vydala svoji první

knížku a začala jsem se věnovat ezoterice naplno. Žiji a pracuji

v Třebíči. Mám dospělé děti, syna a dceru, a přítele, který mne

podporuje v mé práci a stará se o chod domácnosti.

 

Kdy jste přišla na to, že vnímáte

svět možná i jinak než druzí?

Vnímání, že je něco mezi nebem a zemí, mi v podstatě

zprostředkovávala moje babička už od dětství, sama viděla

anděly i duchy, které odváděla do světla. Prezentovala mi to

jako pohádky, protože v době totality nebylo vhodné se takto

projevovat. Vždy jsem měla pocit, že jsem z jiné planety. Byla

jsem jiná než ostatní děti. Ráda jsem chodila do školy, vždy

jsem prospěchově vynikala, ale byla jsem i manuálně zručná.

Babička mne vedla k práci na zahradě a u domácích zvířat.

Jako dítě jsem zřejmě už viděla auru u lidí. Kolikrát jsem řekla,

že někdo kolem sebe nemá obal. Ten člověk pak za nějakou

dobu zemřel. Když jsem viděla oběšeného muže, souseda, to

mi bylo asi osm let, tak jsem automaticky vysvětlovala, že je

mu dobře, že už jde jinam.

 

 

Kdy přišlo poznání, že jste z Plejád?

Nevěděla jsem samozřejmě hned, že jsem z Plejád. Začínala

jsem právě Silvovou metodou. Práci s druhou mozkovou hemisférou.

Lektor mi tenkrát řekl, že jsem mimořádný talent.

Viděla jsem v alfa hladině naprosto přesně lidi i zvířata, jak vypadají,

jaké mají nemoci a problémy, a také jsem na ně dokázala

zapůsobit, aby se uzdravili. Pak jsem přišla na své techniky magie

a učila jsem také ostatní, jak mohou působit na podvědomí

druhých lidí, jak jim pomáhat a jak ovlivňovat skutečnosti pro

své dobro a hlavně jak se mohou naučit bránit se proti zlu.

 

Provázel vaše „učení se“

nějaký zajímavý příběh?

Má druhá knížka odstartovala mnohá další poznání. Přišel

za mnou klient, jehož manželka si knížku ode mne koupila

a absolvovala i kurz magie u mne. Přišel a sdělil mi, že jsem

z jeho planety, že jsem z Plejád. S tím mužem jsem se v očistné

meditaci a procházením v jeho minulých životech dostala

právě ke svým kořenům a byl to pro mne neuvěřitelný zážitek.

Jiná klientka mne viděla v Egyptě, ale i jako mimozemšťanku.

Často se setkávám s lidmi, se kterými jsem byla ve spojení

v minulých životech, jsou to úžasná poznání a někdy i neuvěřitelná

zjištění.

Vaší první učitelkou byla babička?

Ano, mojí první učitelkou byla právě má babička, která

vloni zemřela ve svých devadesáti šesti letech, a to právě

v den, kdy se tiskla kniha Plejáďanka. Měla jsem ale štěstí i na

další učitele. Lektora Silvovy metody, astrologa, který nějakou

dobu pobýval v našem městě a hodně mne naučil, protože po

půlročním kurzu člověk nemůže být ihned přeborník. Odmalička

jsem v hodně věcech samouk a hlavně jsem přečetla hodně

ezoterických knížek. Nejoblíbenější byli Osho, Luisa Hay,

Edgard Cayce.

 

Jaké nástroje poznání dnes využíváte?

Původně jsem chtěla dělat pouze horoskopy, těmi jsem začínala,

ale kamarád astrolog mi řekl, že mám talent i na výklad

karet. Rozhodla jsem se pro hvězdné karty Lindy Goodman,

které nejsou v současné době už k dostání. K nim jsem na

celkové výklady přibrala cikánské karty. Klienti chodí osobně

na výklad karet, horoskopu i na meditace. Kurzy už nepořádám,

protože preferuji osobní očistnou meditaci, při které se

mohou klienti zbavit karmické zátěže z minulosti a v podstatě

pochopí systém technik magie. Některé meditace mám namluvené

na webových stránkách a jsou mými klienty hojně

využívány. Další dost podstatnou a hodně žádanou službou

je právě odvádění duchů, očista prostorů na dálku, působení

ohledně zdraví, při porodu miminek, při zkouškách, eliminace

negativních energií a černé magie z lidí i zvířat.

 

Vedete i partnerskou poradnu?

Co se týká partnerského poradenství, využívám především

srovnávacích horoskopů. Tam je vidět naprosto vše. Jak se partneři

seznámili, jak bude vypadat jejich vztah, co se mají jeden

od druhého naučit, jak k sobě přistupovat. Také využívám svých

znalostí z oboru psychologie, ze které mám státní zkoušku.

 

Pomáháte svým klientům

objasnit i jejich karmu?

Karmické souvislosti jsou samozřejmě také vidět v horoskopu,

a to v jednotlivých aspektech a zejména v postavení

Černé Luny. Samozřejmě i jméno nese energetickou vibraci,

karmickou zátěž a dispozice. Horoskop není jen o tom, v jakém

je člověk narozený znamení, ale jde o spolupráci a postavení

i ostatních planet. Důležitý je zejména ascendent, který

vyjadřuje naši osobnost, a planety v prvním domě. Neexistuje

horoskop, kde by byly pouze negativní nebo pozitivní aspekty.

Vždy je třeba brát v potaz, že člověk se vyvíjí a může na sobě

pracovat a popřípadě eliminovat negativní vlivy a využít dobrých

pozic a konstelací. Horoskop je sice plán naší duše, ale

člověk má svobodnou vůli a možnost vždy něco změnit.

 

Co byste poradila klientovi,

který na sobě chce pracovat?

Jak negativní karmu snížit?

Karma je čin. Něco si člověk odčiňuje z minulých životů

i ze života současného. Důležité je, aby pochopil, jaký je jeho

životní úkol, na čem má zapracovat, co má napravit, s čím se

má vyrovnat a co pro to může udělat. Často se stává, že si lidé

myslí, že si vylepšují karmu, že druhým neustále pomáhají,

ale ono to může být naopak. Přebírají na sebe karmu druhých

a pak se jim nedaří a oni neví proč. Je to hlavně o pokoře, víře

a trpělivosti. Jak říkala moje babička, nad nikoho se nepovyšuj

a před nikým se neponižuj. Karmu si člověk může odčinit

hlavně tím, že začne na sobě duchovně pracovat, začne rozvíjet

svoje schopnosti. Není to o tom, že by měl bezpodmínečně

trpět. Je to vždy o poznání, pochopení a odpuštění. Také

o propuštění starých negativních vzorců ve svém podvědomí.

Jedině tak se může totiž posunout a dojít k pozitivním změnám.

Nemůže očekávat, že to za něj někdo udělá, musí chtít

hlavně on sám.

 

Kdy přišel první impulz ke psaní?

Od svých osmi let jsem si přála být spisovatelkou. Své žáky

jsem vedla ke kladnému vztahu k literatuře, k českému jazyku,

vedla jsem literární kroužek. První knížku jsem vydala ve

svých čtyřiceti letech a byl to pro mne obrovský skok dopředu.

Cítila jsem, že to, co předám čtenářům ve své prvotině Boj

s démony aneb Učebnice magie, pro ně bude hodně přínosné

jako učebnice technik magie. Tedy jak to funguje s duchy, jak

je to s minulými životy. I díky ní se mé pojmy „léčivá kádinka“,

„spirála“, „zámotky“, „lastura“ a „světelné bubliny“ staly

známými pojmy.

 

Ve své druhé knížce Ze života

šamanky jste v podstatě pokračovala

v představení dalších technik magie.

Ano, představila jsem věci, jako jsou světelná pyramida,

káča, další druhy kádinek, mrazák, růžová pěna atd., ale hlavně

mi přibývaly případy, kdy jsem pomáhala lidem i duchům,

a také moji absolventi kurzů magie měli zážitky a také svoje

specifické techniky, které jsem v knížce také uvedla. V této

druhé knížce jsou i případy, kdy jsem začala s lidmi intenzivněji

provádět meditace na očištění jejich karmické zátěže,

v mém podání meditace odpuštění.

 

Jakému tématu se věnuje třetí

knížka s názvem Markýza duchů?

Je povídková a je věnovaná speciálně odvádění duchů. Jsou

to opět příběhy z mé praxe a ke každému příběhu patří obrázek

grafických koláží. Stále přibývalo žádostí o odvádění duchů,

tak jsem chtěla, aby lidé věděli, jak to s duchy chodí, co

vše duch musí vydržet a jak je mnohdy náročné mu pomoci.

 

Nyní jste vydala svou čtvrtou knihu.

Čtvrtá knížka Já, Plejáďanka je v podstatě moje biografie

současného i minulých životů. Opět moje zážitky, můj duchovní

vývoj, poznatky a shrnuté techniky magie z předchozích

knížek i nové techniky magie. Chtěla jsem, aby čtenáři

pochopili, jak funguje vyšší řád, karmické souvislosti a jak

je možné zkvalitnit svůj život a duchovně se posunout. Jsem

ráda, že se to tak děje a že jsou lidé ochotni se učit a já jsem tu

pro ně taková duchovní učitelka versus šamanka.

 

Prozradíte našim čtenářkám

nějaký recept na omlazení?

Často se mě lidé ptají, jak to dělám, že vypadám stále mladší.

Ono je to o tom, že člověk najde svůj vnitřní klid, pochopí,

co je jeho úkolem, má v sobě pokoru a také víru. Nesmíte ztratit

kontakt s přírodou, a hlavně sami se sebou. Nežít ve strachu

a snažit se také stanovit si hranice, mít vlastní sebelásku

a sebeúctu. K tomu mohou pomoci právě meditace, které vás

udrží ve vyšších vibracích, kde může lépe zafungovat sebeléčivá

síla. Vyvarovat se nízkých vibrací v podobě alkoholu, cigaret,

drog a také se nepřejídat, chodit do přírody a neodmítat

přítomnost koček. Všechny kočky jsou léčitelé a mohou vám

neuvěřitelně pomoci. Můj kocour Mikeš, říkám mu kocour

šamanský, mne chrání i léčí a také pomáhá mým klientům při

meditacích. Možná právě proto chci, aby se moje další knížka

jmenovala Kočky jsou z naší planety.

Text: Markéta Vostrá

Moje články publikované v časopise SPIRIT:

Nesmírně důležité !!!

Jde nám všem o život !!!!

 

Zlo zesiluje, útočí čím dál víc. Lidé jsou agresivnější, bezohlednější, záměrně si ubližují a jsou nadměrně závislí na alkoholu, cigaretách a drogách. Jsou ovládání zhoubnými vášněmi a jsou psychicky i fyzicky nemocní. Přibývají sebevraždy i vraždy.

Jsou stále častější případy náhlých nečekaných úmrtí, infarktových stavů, mozkových příhod, rakovinových nádorů a onemocnění, těžkých depresivních stavů, přibývá také hospitalizací v psychiatrických léčebnách a dalších léčebných zařízeních. Lidé se potýkají s těžkými existenčními problémy. Jsou zoufalí a nenachází východisko.

Jsou i případy, kdy mladí lidé upadají bezdůvodně do komatu. Lékařská věda si s mnohými případy neví rady. Nezná příčiny těchto problémů a nemá patřičné léky ani prostředky k nápravě.

Poznávám tyto záležitosti při své každodenní práci v meditacích. Jsem neustále žádaná o pomoc. Zjišťuji, že na lidech i zvířatech jsou přisáté nejen astrální bytosti a démoni, ale také mimozemšťané. Jedná se o mimořádně silné a nebezpečné energie, které bytosti na této planetě mohou nejen značně poškodit, ale i zničit.

Do podvědomí člověka je doslova naprogramována negativní složka a člověk vlastními silami nemůže tyto energie ovládnout ani nijak eliminovat. Jedná se o takovou sílu, že to člověka naprosto paralyzuje a on se nemůže bránit. A co je nejhorší, nijak si neuvědomuje, že je negativními vlivy ovlivněn, ovládán i likvidován.

Když tyto bytosti odstraním, člověka či zvíře očistím, problém je buď zcela odstraněn nebo dochází k postupnému zlepšení. Bohužel v některých případech může být už pozdě. A to v případě, že zlo je v člověku usazené v takové míře, že on je s ním natolik ztotožněn a ovládnut, že ani nechce se ho zbavit a připustit, aby mu bylo pomoženo.

Negativní působení bude neustále zesilovat. Jde o čím dál intenzivnější boj mezi dobrem a zlem. Jedinou možností, jak tomuto čelit, je umět si dělat důkladnou ochranu, posouvat se na vyšší vibrace. V nízkých vibracích se totiž drží i nízké energie, jimiž zlo disponuje a likviduje tělo i mysl. Důležité je v meditacích vytvářet ochranný krunýř proti negativním vlivům na úrovni těla, mysli i ducha. Je třeba jednat okamžitě a nepodceňovat sebemenší projev negace.

V boji se zlem mám vyzkoušené své techniky magie, které jsem popsala ve své knížce Boj s démony. Se svými absolventy kurzů magie přicházím i na další velmi účinné metody. Nelze tomu nechávat volný průběh, je třeba neustále konat, bránit se a likvidovat zlo.

Kdo si toto neuvědomí a důkladnou ochranu podcení, může být kdykoliv napaden nízkými energiemi a doslova zničen. Je na každém, jak se k tomuto postaví. Nejde mi o zastrašování a zveličování situace, jde o velmi vážnou věc a jde o život. Už není tolik času

Rok 2012 je rokem velké transformace, každý bude s tímto konfrontován a záleží jen na něm, jak k tomu přistoupí, jak na sobě bude duchovně pracovat, posilovat svou víru a duchovní složku osobnosti.

 

Renata Šťastná, Třebíč

 

 

Co je to magie

Slovo magie u mnohých vzbuzuje respekt, ale také obavy i opovržení. Někteří lidé v magii vidí něco hodně špatného. Je to z toho důvodu, že nejsou dostatečně informováni. 

Magie je v podstatě síla v každém člověku. Je to umění ovládat, ovlivňovat a proměňovat. Jde v podstatě o práci s vlastním podvědomím. Mozek totiž funguje jako vysílač a přijímač zároveň. Nejsilnější účinek je v alfa hladině. Jedná se mozkovou frekvenci, kdy můžeme rozvíjet druhou mozkovou hemisféru.  Představa  plus myšlenka v alfa hladině to je moderní pojetí magie.

Magie není černá ani bílá. Pokud je vyslaná myšlenka s cílem ublížit, vrací se  zpět k tomu, kdo tuto myšlenku vyslal v jakékoliv podobě.  Jde o to, co člověk vysílá a jak s energiemi pracuje.  Dříve nebyla magie dostupná každému. Byla jen pro ty vyvolené, vybrané a výše postavené jedince. Magie byla vždy postavena nad vědu a společnost se jí podřizovala.

Magie není jen o fyzických vjemech, zapalování svíček, kadidel, hlučných projevech, o drogách, které člověk musí požít, aby se dostal do transu. Naopak, pokud člověk požívá alkoholické nápoje nebo kouří cigarety, tak má nízké vibrace a nedokáže se dostat do alfa hladiny. Pokud to zvládne, tak na něj mohou jít různé negativní energie a vlivy, může mu to ublížit. Je zde také nutná duševní hygiena. Například odříkávat ochranou mantru, stále se očišťovat mentálně, myslet pozitivně, nedělat nic ve zlobě a jen pro vlastní prospěch. Žít v lásce a pokoře.  Hlavně tomu musí člověk věřit.

 Je důležité naučit se meditovat, vypustit všechny myšlenky, soustředit se, zklidnit svoji mysl, ale také vědět jakým způsobem a s jakými technikami mentálně pracovat. V každém případě je důležité mít trpělivost a nebát se.  Každému může vyhovovat něco jiného. Nejdůležitější je očistit člověka nebo zvíře od negací a posílit ho.

Je však nutné, aby vždy energie byly vyrovnány. Nelze něco dělat jen tak pro někoho zdarma. Mnohdy si lidé myslí, že když má někdo zvláštní schopnosti, tak musí pro druhé pracovat nezištně a  hlavně za to nesmí  nic požadovat, protože tyto schopnosti jsou jeho dar. Opak je však pravdou.  U magie to funguje právě naopak nebo se situace může ještě zhoršit nebo odrazit jiným směrem v negativní podobě.

Pokud techniky magie nepomohou vyřešit danou situaci, tak se jedná o karmické zatížení, které nelze lidem jen tak odebrat. Lze jim vysvětlit, co mají pochopit a na čem zapracovat, aby se mohli duchovně posunout. Jedná se o naše duchovní zkoušky, ať už se jedná o nemoc, zdravotní či vztahové nebo pracovní problémy.

Je možné docílit pomocí magie, aby toto člověk lépe a rychleji poznal, pochopil nebo aby měl odvahu ke změnám. Jelikož lidé nevědí, kde je příčina, nemohou se ubírat správným směrem a záležitosti vyřešit. Pokud znají příčinu, mohou se naučit se bránit proti zlu.  

Mnohdy se lidem nedaří a jsou nemocní, protože jsou zaneseni negativními energiemi nebo na ně někdo negativně působí. Stačí, když jim někdo nepřeje, závidí nebo vysílá negativní myšlenky. Citlivý jedinec tyto energie přebírá do svého podvědomí. Pak může být natolik ovlivněn, že i když má dobré vyhlídky a není důvod k nezdaru, tak je vše špatně.

Energetické útoky nejsou viditelné ani hmatatelné.  Člověk může mít na sobě přisátého ducha nebo negativní astrální bytosti či energie. Pak může být stále unavený, zdravotně oslabený a nic se mu nedaří. Pokud člověka očistím od negativních energií, uvolním cestu, tak toto mnozí mohou považovat doslova za zázrak.

Jedná se pouze o práci s energiemi.  Mnohdy stačí velmi málo, ale když člověk neví jak, tak nemá šanci si poradit. Dnešní moderní medicína magii neuznává ani nepřipouští. Přitom si sama s mnohými záležitostmi neví rady. Mnoho lidí má příliš silné ego a nerado mění své zvyky. Mnozí lidé se nechtějí změnit, nemají zájem, aby se jejich duše zdokonalovala. Přitom je toto úkol každé duše. 

 

Snažím se lidem přiblížit pojetí magie jednoduchým způsobem. Nejen v mých knížkách, které jsem napsala. Snažím se jim vysvětlovat, že mají svůj osud ve svých rukách. Vysvětlit jim, co je jejich úkolem v tomto životě, což je nejdůležitější ze všeho. V podstatě je vše velmi snadné. Každý tuto sílu v sobě má, jen je třeba naučit se pracovat se svými myšlenkami a svým podvědomím a pak se opravdu mohou dít zázraky. 

 

Nebezpečí psychické manipulace

V dnešní době jsou pro mladé a nejen pro ně různé negativní svody v podobě alkoholu, cigaret a drog, ale bohužel největším nebezpečím je psychická manipulace. Dítě nebo dospívající jedinec je více citlivý a přístupný. Je vnímavý na podvědomé podněty a stane se lehce tzv. mediem a obětí manipulace. A nejen to. 

Pro vidinu lepších a krásnějších prožitků jsou mnozí ochotni nechat se přesvědčit k něčemu, co jim může ublížit nebo dokonce připravit o život. Jedná se o různé sekty a spolky, které se netají tím, že vzývají ďábla nebo nějaké temné síly, které nazývají démony. Vidí v ostatní zlo, které je třeba zničit.  

Nejsnadněji se dají ovládnout mladé dívky, které se zamilují a pak jsou ochotné udělat cokoliv. Stává se, že taková oběť je doslova jak smyslů zbavená. Nedokáže normálně myslet a přemýšlet. Není jí divné, že člověk, který jí říká, že jí miluje, praktikuje věci, které se vymykají zdravému rozumu.

Přinutí dívku, aby se zcela oddala jeho očistným rituálům. Zastánci některých skupin požadují zbavit se veškerých závislostí, zájmů a dokonce i své minulosti, zapomenout na vše, co doposud bylo prožito. Dokonce i své rodiny a vlastních rodičů. Partnerka se jim musí výhradně oddat a žít jen s nimi a pro ně.

A to vše někdy ve jménu Ježíše a Boha, požadují, aby člověk žil podle jejich pravidel a jinak. Jenže toto se nepodobá životu, ale mnohdy doslova vězení. Nesouvisí to s křesťanstvím, jelikož správný křesťan by nezavrhl svoji rodinu a nepožadoval nedobrovolnou hladovku. A neměl takto zvrhlé myšlení.

Jenže oběť je natolik zmanipulovaná, že nemá šanci se bránit. Tito lidé mají takové schopnosti, že dokážou zasáhnout do jejího podvědomí, že oběť uvěří, že je to pro ni nejlepší, co se mohlo stát. Zcela se svému mučiteli oddá a plní veškeré jeho příkazy.

Mnohdy je to až neuvěřitelné, když oběť ztratí vědomí a vidí před sebou černé postavy s příšerným obličejem. Doslova cítí, jak ho tyto bytosti stahují a nemůže se proti tomuto bránit. Pokud se takový jedinec, který se stal obětí, vymaní z tohoto područí, tak může mít do konce svého života traumata. Může skončit v léčebně nebo spáchat sebevraždu.

Mnohé oběti potvrzují, že je zcela ovládl ďábel a temné síly a oni nemají sílu se proti tomu vzepřít.   Bohužel tomuto málokdo věří. Lékaři sektáře berou jako psychicky narušené jedince.   Nechápou, že tento člověk je zcela ovládnutý negativními energiemi a ani ústavní léčba nemusí být a mnohdy není zcela účinná. Mnohdy jsou kvalifikováni jako schizofrenici nebo je jim určená jiná psychická porucha.

Mnozí sektáři věří tomu, že jsou spasiteli tohoto světa, a proto jsou schopni udělat cokoliv pro jeho záchranu. Manipulují ostatní a staví se do role exorcistů, kteří musí za každou cenu vymítit ďábla.  Na toto počítání nejsou žádné zákony a paragrafy. V lepším případě, pokud dojde k fyzickému násilí a útokům nebo ke krádežím, tak se to řeší jako přestupek.

Psychické ublížení se neřeší až tak do důsledku. Těchto případů bohužel rapidně přibývá a je třeba se proti tomuto bránit. I když v podstatě se proti tomuto nelze až tak bránit „Pomatení jedinci“ taktéž disponují i neuvěřitelnou vnitřní sílou a dokážou posílat silné negativní myšlenky na své oběti, i když nejsou už v jejich fyzickém dosahu.  A tímto také dokážou ovládat a hlavně ubližovat.

Nejlepší obranou je prevence. Pokud se objeví sebemenší náznak něčeho zvláštního, co neodpovídá běžným normám a pravidlům, tak není dobré se s těmito lidmi stýkat. Je třeba si o těchto lidech něco  zjistit, nevěřit jim a nepodlehnout jejich „sladkým řečem“. Tito jedinci se totiž umí dokonale přetvařovat. Poznávací znamení bývají různé symboly a zvláštní jazyk, nesmyslné uvažování o Bohu a činy, které si protiřečí.

Jenže dnešní mladý člověk ve většině případech nedokáže rozeznat dobro od zla a tak snadno může podlehnout negativním vlivům a stát se obětí čehokoliv. Pokud to nedokáže, tak to může mít nedozírné a někdy i nenapravitelné následky. Proto buďte obezřetní a nenechte se manipulovat. Pak už by třeba nebylo návratu.

nbsp;mých knížkách, které jsem napsala. Snažím se jim vysvětlovat, že mají svůj osud ve svých rukách. Vysvětlit jim, co je jejich úkolem v tomto životě, což je nejdůležitější ze všeho. V podstatě je vše velmi snadné. Každý tuto sílu v sobě má, jen je třeba naučit se pracovat se svými myšlenkami a svým podvědomím a pak se opravdu mohou dít zázraky.

 

Moje nejtěžší duchovní zkouška

 

 

Temné síly mi chtěly zabránit rozeslat a rozšířit toto varování. Tu noc po napsání článku jsem podstoupila dost těžkou zkoušku. Posuďte sami.

V noci kolem třetí hodiny ranní jsem se probudila s bolestí zubu. Přičítala jsem to tomu, že jsem venku prochladla. Netušila jsem, že mi půjde o život.

Do zubu jsem si dala zlatou kuličku, ten se okamžitě zklidnil, udělala jsem si ochranný krunýř a chtěla spát. Jenže se mi zjevil Ďábel a řval, ať nic nepíšu a neposílám, jinak že mě zničí. Odpověděla jsem, že se nenechám ničím odradit. Opět jsem udělala ochranu a zesílila vibrace zvláště na hlavu a srdce. Měla jsem z dřívějška zkušenost, že mi chtěl démon vyrvat mozek z hlavy i srdce z hrudníku.

Po chvíli jsem cítila, jak mi něco svazuje nohy, byl to silný řetěz a ďábel mě tahal za nohy a chtěl mě strhnout z postele. Podařilo se mi chytnout řetěz a tahala jsem ho zpět. Už jsem myslela, že to nezvládnu, docházely mi síly. Pak jsem si uvědomila, že mám v hlavě a srdci vyšší vibrace. Namířila jsem světlo ze své čelní a srdeční čakry na ďábla, ten ihned zmizel i s řetězem.

Ale pak se objevil vedle mne znovu, už nebyl tak silný a chtěl mi vyrvat játra. Dala jsem na něj zlatou kouli. Koule se vymrštila a odletěla pryč. Z dálky zařval netvor znovu, že zničí moje auto. V mysli jsem se přemístila na parkoviště k červené Mazdě a viděla, že kolem ní stojí borovice a nad nimi lítal rozzuřený netvor. Uvědomila jsem si, že v kufru auta mám dva pytle šišek z borovic. Stromy miluji a tak mi přišly na pomoc.

Jenže najednou se ďábel zjevil znovu. Tentokrát na motorce jak černý jezdec, v pařátech měl motorovou pilu a ječel, že všechny stromy zničí. Rychle jsem sedla za volant a začala ho stíhat. Jel moc rychle, nedal se dohonit. Tak jsem opět vyslala svojí silou vyšších vibrací a on se rozplynul v záři světla.

Dostala jsem se do nádherné krajiny plné slunce a květin. Myslela jsem si, že mám vyhráno. Přede mnou  se vynořilo černé velké auto s odpornou rourou a ta mě chtěla nasát dovnitř. Cítila jsem neuvěřitelný tlak, byla jsem zcela paralyzovaná a držela jsem se okraje té šeredné a páchnoucí roury, která smrděla po síře a sazích, chtělo se mi zvracet.

Ďábel řval, že teď už mně nic nepomůže, že zemřu. Řekla jsem mu, že nemůžu zemřít, že musím pomáhat lidem, že síly dobra nedopustí, aby mi ublížil, že tomu věřím, že víra je nejsilnější ze všeho na světě. Pak jsem se ocitla v tunelu a myslela, že je se mnou konec. Chvíli jsem letěla ve tmě, ale pak se objevila pronikavá záře a já vylítla jak mimino z lůna matky a měla pocit, že jsem se znovu narodila. Pro jistotu jsem se dala do světelné pyramidy a ještě zesílila ochranné vibrace.

Ďábel lítal nade mnou a zuřil. Chtěla jsem se zvednout a vstát z postele. Ale podařilo se mi to jen mentálně. Stál přede mnou jak golem a vyhrožoval, že mě rozmačká. Opět jsem využila své síly a s láskou na něj poslala světlo. Rozpadl se na prach a z toho prachu se stal velký černý zuřivý pes, cenil na mně zuby. Pohladila jsem jeho auru a řekla, že je hodný pejsek, že ho učešu a dám mu najíst. Najednou se z něj stal malý bílý psík a radostně vrtěl ocáskem. Ďábel se zjevil naposledy a divil se, proč na mne nemá. Řekla jsem: „ Světlo v temnotě být může, ale temnota ve světle nikoliv. Kdo světlo, lásku a dobro posílá, tak nad ním nemá zlo žádnou moc. Bohu díky za to.“

Toto jsem vnímala jako svoji největší zkoušku, kterou jsem prošla. Můj syn a další maturanti konají v této době zkoušku dospělosti, ale pro nás pro všechny nastává zkouška mnohem těžší. Boj se zlem, kdy nám všem jde o život.   

 

 

 www.samankarenata.webnode.cz

Renata Šťastná, Třebíč 22. 5. 2012

 

 

Mikeš v boji s duchy:  Mikes v boji s duchy.doc (25 kB)

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Boj s démony a duchy z Brazíllie

 

  Tušila jsem, že to bude opět dost krutý boj. Však jsem poprvé málem přišla o život. (Jak jsem bojovala s démony vyšlo ve Spiritu v č.39/2011) Po odeslání tohoto příběhu slečně, která mě o odvedení dušiček požádala, jsem poznala, že šlo o něco víc.

Její brazilský přítel, který s ní žil v domě, měl na sobě ďábla - ducha On sice tvrdil, že je hodný a že mu pomáhá. Jenže jeho přítelkyně nemohla spát, byla vyčerpaná, bez energie. V domě byly slyšet zvuky, kvílení, otvíraly se dveře a skříňky.

Ukázalo se, že dušičky, které jsem odváděla, ochraňovaly tento prostor a každou noc (více než půl roku)  zápasily s ďáblem. Po mé očistě zmizely i zlé síly. Slečně se okamžitě vrátila energie i zdraví. Brazilec byl na tom opačně. Prosil, abych mu ducha vrátila. Divil se, že jsem to dokázala. Údajně to může udělat jen jejich šaman. Mladíka jsem dala do ochranné zlaté koule s informací, že se bude obracet jen k Bohu a ke světlu, že toto je jeho ochrana.

Situace se zklidnila, ale já brzy pochopila, že na mě něco útočí. Měla jsem pocit, že mi někdo rve z těla ledvinu. V meditaci jsem zjistila, že na mě někdo „čaruje“. V mojí  ledvině byl zabodnutý jedovatý kaktus. Nestačilo, že jsem ho mentálně vytáhla, musela jsem zneškodnit i útočící zlou sílu. Objevila se bytost, která se dost bránila, nemohla jsem na ni uplatnit již osvědčenou světelnou kouli. Zkusila jsem to se světelnou káčou, roztočila ji a ponořila do kádinky s kyselinou sírovou s informací, že nemá sílu nikomu škodit. Moje ledvina jako zázrakem byla v pořádku.

Jenže po určitě době se slečna ozvala znovu s prosbou o pomoc. Psala, že mají pár „dobrých známých“, kteří se snaží jejího přítele zničit prostřednictvím „jiného světa“. Jedna osoba by měla být z Brazílie, druhá odtud, možná je jich víc. Dokáží manipulovat s lidmi, aby udělali co chtějí. Právě prostřednictvím ducha, dají mu nějaký dárek a on udělá, co si člověk přeje. Jedná se o formu náboženství „Candomblé“. Její přítel nemohl spát, cítil zlost, hněv a měl deprese. 

Na tento další boj jsem se opravdu důkladně připravila. V meditaci jsem řádně posílila svoji ochranu, ale i tak to bylo dost těžké. Objevila se tříhlavá saň, jedna hlava mě říkala, abych to nedělala, že na to nemám. Druhá že mě to zničí a třetí, že ztratím své schopnosti. Světelným mečem jsem sekala hlavy, ale ty skákaly zase zpátky na krk.

Cítila jsem, jakoby mě v každičkém kousku těla píchaly jehličky, připomnělo mi to zas ten kaktus. Nevzdávala jsem se. Představila jsem si, že mám před sebou samotné Slunce a jeho zář jsem namířila na démona. Tím jsem ho paralyzovala, dala na něj zlatou pyramidu a požádala čtyři anděle, aby ji hlídaly.

Hned poté jsem se podívala na mladíka. Byl zavřený ve slupce podobné kukuřici a ovázaný drátem. Vyndala jsem ho odtud a dala na očistu do léčivé kádinky. Tam se z něj stal krvelačný tygr. Neměla jsem jinou možnost, než ho dát také do světelné káči  a do kyseliny na očistu.  

I jeho přítelkyně na tom nebyla nejlépe, byla u něčeho uvázaná a celá tmavá.

Nakonec mě napadlo kouknout se na tu pyramidu. Udělala jsem dobře. Skrz jednu stěnu prolézalo kopí. Démon se chtěl dostat ven. Už jsem byla dost vyčerpaná a nic mě nenapadalo. Krom toho jsem se nemohla k pyramidě nijak přiblížit. Žádala jsem Vesmír o pomoc a přišel samotný Kristus. Měla jsem radost, že mi přišel pomoci. Ale on mi řekl, že si pomůžu sama, když bude věřit, ať se na sebe podívám.Viděla jsem, že moje srdeční čakra je oslabená. Zaktivovala jsem zelenou barvu a namířila světlo ze svého srdce na tu pyramidu. Ze světla se stala koule a ta obalila pyramidu neprostupnou vrstvou. Oddychla jsem si. Ježíš Kristus se rozplynul v bílém světle. I já cítila, že se nořím do tohoto světla a že se moje mysl zklidňuje.

Po mém zásahu slečna ucítila okamžitou úlevu a její přítel dokonce ihned blaženě usnul.

Bohužel si lidé neuvědomují, co na ně může působit a že některé záležitosti jsou opravdu velmi nebezpečné. Podle mého názoru by měla patřit mezi lidskou gramotnost  schopnost se proti těmto záležitostem bránit, jinak jim může opravdu jít o život. Pomáhám tomu tím, že toto učím lidi na svých kurzech magie a vydala jsem knížku Boj s démony.

 

Boj s démony

 

Probudila jsem se a byla mi šílená zima, třásla jsem se zimnicí. Bylo to zcela nepochopitelné,  venku nesnesitelné vedro, abnormálně teplá noc. Nechápala jsem, co se děje a tak jsem okamžitě šla do meditace, abych zjistila příčinu.

Místo abych se zklidnila, vyděsila jsem se ještě víc. Sápali se na mě tři démoni. Jeden mě kousal do stehna, druhý mi šel na srdce a chtěl mi je vyrvat z těla. Třetí ten nejhrůznější mi sedal na hlavu, chtěl mě zadusit.

Opakovala jsem si neustále ochranu – vytvářím kolem sebe nepropustný krunýř proti všem negativním silám na úrovni těla, mysli i ducha. Připadalo mi, že je to moc slabé a že s nimi musím něco udělat, nějak je zničit. Jenže jsem se cítila čím dál víc oslabená. Cítila jsem obrovský tlak na srdci, démon je držel ve svých strašlivých pařátech. Ten největší démon na mě křičel, že chtějí moje tělo a že mi splní, co budu chtít. S tím jsem nesouhlasila. Jak jsem se takto rozhodla, najednou jsem byla jak bez těla. Dívala jsem se na ně a na celý pokoj z výšky. Pokoušela jsem se pohnout, ale už jsem neovládala tělesnou sílu, moje duše se natahovala na stříbrné nitce a démoni stále útočili. Jejich vůdce začal běsnit ještě víc a žádal moji duši  Ubezpečoval mě, že mě už nic nezachrání.

Věřila jsem  v sílu dobra a ve světlo. Zaktivovala jsem veškerou sílu ve své duši a poslala na ně dávku světla. Představila jsem si, že jsem jako slunce, které zabíjí temnotu. Zabralo to. Dva démoni, kteří chtěli zničit moje tělo, zanechali svého počínání a byli zcela paralyzování. Hlavní ďábel řičel ještě víc a sápal se na moji duši. Moje síla slábla i tam a on se radoval, že mě dostal. Prosila jsem vesmír a nebeské bytosti o pomoc. Věděla jsem, že mě nenechají samotnou a že mě zachrání. Také se tak stalo.

Přiletěli dva andělé, jejich křídla zlatě zářila, v rukou měli světlené zlaté meče. Ti dva menší démoni se okamžitě rozpadli na prach. Ten velký s řevem odletěl, ale stačil od každého anděla dostat pořádnou ránu mečem.

Nesmírně se mi ulevilo. Měla jsem pocit jako dítě, které vezme matka do náručí. Procitla jsem děsnou ránou. Zatřáslo se mi celé tělo a to také hořelo jak v ohni. Bylo to tím, jak se moje duše vrátila zpět do těla, proto to žuchnutí, které se mnou tak zatřáslo. Děkovala jsem andělům a po zbytek noci jsem měla pocit, že jsou u mě a hlídají.

Přemýšlela jsem nad tím, proč toho hlavního ďábla nezničili. Došlo mi, že to vlastně nebylo možné. Funguje totiž nestálý boj mezi dobrem a zlem. Na každém je, ke komu se přidá.

Také jsem přemítala nad tím, proč mě i moje absolventy ohrožují démoni a ďábel. Je to zcela jednoduché. Začali jsme totiž intenzivněji bojovat proti zlu, pomáhat lidem a posouvat je na cestu dobra.

Ten večer jsem také odváděla tři dušičky ke světlu, které měly v moci zlé síly. Démony to zřejmě rozzuřilo a rozhodli se mě zničit. Nebylo to poprvé. Velmi intenzivní to bylo, když jsem měla vydat svoji knížku Boj s démony aneb učebnice magie. Chtěla jsem, aby lidé měli v rukou zbraně proti démonům a proti zlu. Mám velkou radost, že je stále víc lidí, kteří šíří dobro, o to víc, že jim k tomu mohu pomáhat.

 

Setkání s ďáblem

 

Byl to můj nejděsivější sen v životě. Šla jsem v zástupu postav oděných do černých dlouhých šatů s kapucemi na hlavách, také jsem měla toto oblečení, jen kapuci jsem si nechtěla nasadit. Táhlo nás to k nedaleké záři, k místu, které připomínalo oltář. Když se tam přišlo, osoby se rozestoupily kolem. Nechtěla jsem jít blíž, necítila jsem se tam dobře. Oni vzývali svého pána a přesvědčovali mě, abych dělala totéž, že jedině ON mě dokáže dát cokoliv budu chtít. Peníze, majetek, moc, slávu, lásku. Obrazy se mi promítaly jako na plátně v kině.

Na chvíli jsem se nechala unést. Jenže bych musela obětovat alespoň svého milovaného křečka. Rázně jsem odmítla. Jsem bytost citlivá, tohle bych nedokázala. Černé bytosti se na mě začaly čím dál víc tlačit, skoro jsem se dusila. Začala jsem na obranu odříkávat svoji ochrannou formuli, opakovala jsem jen jednu větu a na další jsem si nemohla vzpomenout ani jsem nemohla sepnout ruce, držela jsem se za krkem, aby mi nemohli nasadit kapuci na hlavu. Kdyby se to stalo, zastřela by se mi mysl a nepamatovala bych si vůbec nic.

Prosila jsem Boha a pak se mi slova vybavila. Stále dokola jsem odříkával modlitbu. Černá zjevení se ode mne odvracela a postupně odcházela. Zůstala jsem tam sama s jejich pánem. Nabídl mi, abych obětovala své jméno, připomnělo mi to Fausta, který zaprodal svou duši. Hrdě jsem odmítla, zvedla hlavu a podívala se mu do tváře. Pohled to byl neskutečně děsivý, nedá se ani popsat nejstrašnější zrůda s krvelačnýma očima, natahoval na mě své pařáty, ale já před sebou udělala levou rukou kříž a znovu udělala ochrannou formuli. Dodala jsem, že to přijmu jedině od Boha. V tu chvíli odletěl s děsivým řevem někam do prázdna, cítila jsem obrovskou únavu a ve velké bublině jsem se vrátila zpět do reality. 

Vzbudila jsem se zpocená a vysílená jak po velkém boji. Pochopila jsem, že na mě působily negativní síly. Zajímavé bylo, že večer před touho událostí musel křeček něco tušit, byl nezvykle klidný, stál na zadních nožkách a s očima upřenýma na mě jakoby mě o něco prosil. Možná věděl o hře o jeho život.

Každému se může stát, že se bude muset rozhodovat tímto způsobem podle duchovních zákonů s blížícím se  změnami na Zemi. Jestliže se lidé budou odkazovat jen na hmotu, tak nebudou schopni chápat duchovní věci a projeví se to destruktivně v jejich fyzické a psychické rovině. Je to něco jako novodobý mor proti kterému se nedá bojovat světskými prostředky a materiálními postupy, pouze silou víry a ducha. Je třeba si udělat ochrannou mantru Znamení kříže do prostoru a toto odříkat – dávám znamení kříže šestého rozměru spalující všechny negativní myšlenky, energie, duchy, bytosti a mimozemské inteligence nebeským ohněm do okruhu deseti tisíce kilometrů na nebi, na zemi i pod zemí, do všech světových stran.

Toto je třeba provádět častěji, pokud se člověk cítí ohrožen. Nelze to podceňovat, neboť boj mezi dobrem a zlem bude zesilovat. Každý bude konfrontován realitou života a smrti.   

 

Můj nejtěžší případ odvádění ducha

 

Už při prvních slovech mladé ženy, která mě zoufale žádala o pomoc, jsem cítila mimořádnou sílu negativních vibrací a začalo mě brnět celé tělo. Žena prožívala totéž. Mám velmi silnou ochranu proti veškerému zlu a neleknu se ani démonů. Dva moje nejtěžší případy vyšly v časopise Spirit v loňském roce. Tato záležitost byla nejen daleko závažnější, ale hlavně velmi nebezpečná. Žádný člověk zabývající se odváděním duchů si na to netroufl. Majitelka domu ve mně viděla svoji poslední záchranu. 

V jejím bytě několik let řádily zlé síly. Projevovalo se to nepříjemnými zvuky, umírala tam zvířata a  lidé se tam necítili dobře. Zjevovala se tam černá postava sedící v tureckém sedu, nebylo jí vidět do tváře, byla zahalena v mlžném oparu. Když žena s někým o svých problémech hovořila, bylo to v domě ještě horší. Dokonce se na nábytku objevily krvavé otisky rukou.

Bylo mi jasné, že to je dost „těžký kalibr“ a nějak se mi do toho nechtělo. Jenže na druhou stranu mi něco říkalo, že to dokážu a že se nemusím bát. Moje karty mi to potvrdily. Přesto jsem měla potřebu to zkonzultovat se svojí absolventkou Zdeňkou. Vyžadovalo to důkladnou přípravu. Nejdříve jsem chtěla dát dům do zlaté světelné koule, aby se vše negativní vyloučilo ven. Jenže pak mi došlo, že když ta bytost vyletí, mohla by se na někoho napojit nebo řádit někde jinde. Šlo tedy o velké ohrožení nejen mé osoby, ale zejména mých blízkých, rodiny, přátel, mého okolí.

Správně jsme usuzovaly, že se bytost nelze jen tak chytit a popřípadě ji strčit do kádinky s kyselinou sírovou. Ani další metody magie, které popisuji ve své knížce Boj s démony nám nepřipadaly vhodné. Spoléhat se na světelné bytosti a andělé také nebylo to pravé. Bylo mi jasné, že tento boj bude jen na mně, že to musím zvládnout sama. Přiblížit se k té zrůdě a zničit ji.

Přemítala jsem, že tu nestvůru rozsekám světelným mečem nebo ji rozstřílím světelným kulometem. Jenže Zdeňka měla  obavu, aby mi to neublížilo, dřív než začnu konat. Vzpomněla jsem si, že mi v kartách vyšel Mág, Venuše a Kolo štěstí. Hlavou mi blesklo, že na to musím jít s láskou. Slíbila jsem kamarádce, že pokud to tak nepůjde, použiji cokoliv na obranu. Není čeho se bát, když vytvořím kolem sebe nepropustný krunýř proti všem negativním silám, na úrovni těla, mysli i ducha. V té chvíli jsem ucítila obrovskou vlnu pozitivní energie a odhodlání, že tento boj vyhraji.    

Zpočátku jsem sice byla mírně nervózní, ale dala jsem si svoji knížku na klín a další jsem měla za zády ve skříni. V tomto místě nikdy nesedám, ale nyní jsem to považovala za dost důležité, což se mi potvrdilo. Jen jsem zavřela oči a začala odříkávat ochranu a balit se do zlatého krunýře s diamanty, slyšela jsem hlasy. Varovaly mě, abych to nedělala, že mě to zničí. Nenechala jsem se odradit a v představě jsem se soustředila na ten dům.

Zrychloval se mi tep a cítila jsem šílený tlak v hlavě a u srdce. Vyjevil se mi dům zahalený v kouřovém oblaku, začalo se mi svírat  hrdlo a těžce se mi dýchalo. Prosila jsem Vesmír o ochranu, ve jménu dobra, lásky a světla. Podařilo se mi dostat přes ten dým. Viděla jsem postavu přesně podle popisu majitelky bytu. Už se Zdeňkou jsme přišly na to, že hlava je zřejmě největší slabina té bytosti. Ale nemohla jsem se k ní nijak dostat. Neměla jsem sílu ji setnout světelným mečem.

Vybavila se mi karta Venuše a síla lásky. Představila jsem si, že z mého srdce vychází proud světla zlatorůžové barvy a vyslala jsem ho k té postavě. V okamžiku se začala ukazovat hlava. Měla obrovskou tlamu s velkými, špičatými a křivými zuby. Rudé oči byly plné smutku a beznaděje. Přicházely mi myšlenky, že je to nešťastný duch, který nemá klid. Na místě, kde teď stojí dům byl před pár stoletími zákeřně zabit člověk. Bylo mi té bytosti najednou líto. Ale vzpomněla jsem si na Zdeňku, jak mi nakazovala, abych se nenechala napálit. I když jsem měla tendenci  stvůru pohladit, vzala jsem světelný meč a jen jsem se lehce dotkla její hlavy. Meč se mi zlomil a já zůstala bezradná, obluda řvala a chtěla mě zardousit.

Stále jsem opakovala ochranu a prosila o pomoc. Přišel sám Ježíš a dával mi zlatě svítící kříž. Tím jsem zasekla obludě do hlavy a dotáhla ji do kádinky s kyselinou sírovou, aby se veškeré zlo zničilo. Došlo mi, že musím ten kříž tam nesmím nechat. Když jsem se vrátila pro kříž, začaly mě pálit a slzet oči. Vydržela jsem to a kříž vrátila zpět Ježíšovi. Zrůdu jsem zamotala do růžového zámotku a požádala anděle, aby kádinku pohlídali. 

Pocítila jsem nesmírnou úlevu a zároveň pocit hrdosti nad vítězstvím.V té chvíli se opodál objevil ďábel a pochleboval mi, jak jsem úžasná, že teď jsem nejlepší na světě. Řekla jsem, že za to vděčím Bohu, andělům a světelným bytostem, že sama nic neznamenám. Ďábel zařval a zmizel. I tuto zkoušku jsem zvládla a z očí se mi hrnuly slzy dojetí. Vnímala jsem šum andělských křídel a měla pocit jako by mi tleskali.

Ale ještě nebyl konec. Napadlo mě, že musím zpátky k tomu domu. Vypadal jak ohořelý. U něj stály dvě osoby. Tušila jsem, že to bude paní, která mě žádala o pomoc a její matka, která se mnou také hovořila po telefonu. Cítila jsem silný vítr, který je chtěl odnést. Obě jsem ihned zamotala do zlaté gázy a přilepila ke zlaté skále. Dům jsem dala do zlaté koule a přes stěnu vylétaly černé kusy. Po chvíli se vše zklidnilo a krásně zářilo.

Teprve nyní jsem si mohla říci, že jsem udělala, to co jsem měla. Zajímavé bylo, že Zdeňka vše vnímala, i když nebyla v meditaci jako já. Když jsem končila, šla do meditace poděkovat Vesmíru a cítila také nesmírnou úlevu. Majitelka domu krátce cítila při mém působení velké bolesti břicha a ihned po mé meditaci mi volala. Přitom nevěděla, kdy toto vše budu provádět.

Druhý den, když přišla do bytu, shledala, že je to tam mnohem lepší. I ona sama se cítila lépe.  

Po pár dnech jsem kontrolovala bytost v zámotku, ale její hlava byla opět černá. Posílala jsem jí lásku a světlo. Podívala jsem se i na majitelku bytu a po jejím zámotku lezli hadi, tak jsem ji také musela očistit. Trvalo pár týdnů než se vše očistilo a já mohla dušičku odvést ke světlu. U světelného tunelu klečel malý anděl se sepnutýma rukama. Ze zámotku se vyjevil krásný mladý muž a děkoval mi za záchranu. Dala jsem ho do zlatého vajíčka a pomohla mu ke světlu. Anděl se vznášel vedle něho. Vše nádherně zářilo, oba se usmívali a anděl mi podával květinu, vypadalo to jako rostlina kmínu nebo fenyklu, což jsem zprvu nechápala. Ale pak mi došlo, že by se tímto mohly posílit také moje léčitelské schopnosti a v souvislosti s tímto jsem přišla na další úžasnou techniku magie.

Majitelka se poté nastěhovala zpět do bytu a mohla tam spokojeně žít. 

 

Renata Šťastná, Třebíč    

Publikováno v Horáckých novinách a v Listu západní Moravy:

Vzhůru do života aneb loučení s Beneškou

 

Kdo by si rád plnými doušky nevychutnal letní pohodu, sluníčko, vodní radovánky,vůni zrajících plodů a vše co k létu patří. Školákům a studentům nastává doba letních prázdnin a určitě se nejen oni těší, ale hlavně jejich vyučující, že si odpočinou a naberou nové síly. Někteří se už do stejné školy nevrátí. Nezbývá jim nic jiného, než se rozloučit se svými spolužáky a pedagogy.

Jak se zpívá v jedné populární písni, že loučení se má vzít zkrátka, tak to neplatilo pro deváťáky ze ZŠ Benešova v Třebíči. Do kina Pasáž si přišlí pro svá poslední vysvědčení a rozloučit se nejen se svými spolužáky, ale hlavně se svými milovanými učiteli. Myslím, že pro všechny to byl neskutečný kulturní zážitek. Příprava naprosto dokonalá.

V úvodu této akce vystoupila taneční skupina Bene, svižná a smyslná čača rozproudila krev. Na závěr ty nejmenší „hvězdičky“ ladně předvedli andělský tanec. Každý třída si připravila svůj program. Na plátně se promítaly jejich fotografie s hudbou. Konferenciéři z každé třídy zhodnotili svá školní léta a hlavně poděkovali svým vyučujících za to, že to s nimi tak dlouho vydrželi. Což je opravdu obdivuhodné, zvláště pokud má člověk vychovávat „nezvedenou“ pubertální mládež.

Zjistili, že matematika je nezabije, že je chemie všude kolem nich (bohužel hlavně v zelenině) že je někdy lepší držet hubu a krok, protože život mnohdy není jen hrou, ale tvrdou realitou.

Třída devátá A dokonce vytvořila svůj vlastní almanach, kde každý žák vytvořil svůj profil s písmem i fotem. Spolužáci mají skvělou památku jeden na druhého i na svoji úžasnou učitelku paní Kopeckou.

Atmosféra byla úchvatná. Obdivuhodné bylo, že třídní učitelka béčka se zapojila do zpěvu i tance se svými žáky. Pan učitel céčka poradil, aby děvčata nechtěla moc brzy dospět a aby chlapci naopak opustili panáčky na displeji mobilů a zkusili se kouknout, jak jejich spolužačky vyrostly v krásné mladé dámy. Bylo opravdu na co se dívat.

K vysvědčení dostali žáci i certifikáty ohledně obhájení své ročníkové práce. Každý si vybral téma, které ho zajímalo a prezentoval se s ním před komisí. Dalo by se to přirovnat k práci seminární nebo diplomové. Moje dcera si vybrala chov koček. Náš kocour Mikeš měl možnost podívat se do školy, byl tam předveden jako exemplář v živé podobě. Tak se mu tam líbilo, že se mu odtud ani nechtělo. Namířil si to s panem ředitelem rovnou do jeho pracovny. Na Benešce se líbí snad každému. Pan ředitel je oblíbený nejen u kocourů.

Prostě nemělo to chybu a museli jsme uznat, jak řekl pan místostarosta Třebíče, není to jak za totality, kdy se vysvědčení předávalo v jídelně a celou dobu zněla píseň Buď sbohem brácho z dětských let. Zkrátka nová doba si žádá nové věci a mnohdy naštěstí ty lepší.

Deváťákům popřeji hodně štěstí a úspěchů v nové životní etapě. A vzhůru do života!

 

Davy na Davida aneb super koncert

Takový šrumec nebývá v našem městě, ani když se hraje důležité derby Horácké Slávie. Spousta lidí a aut směřujících na zimní stadion připomínalo stěhování národů. Nebe křižovaly blesky a to co padalo z mraků, rozhodně nebyl májový deštíček, ale pořádná průtrž mračen. Dychtivým fanouškům slavného zpěváka to určitě nevadilo. Bylo doslova narváno. Moje dcera zhodnotila, že takto plno není ani na hokeji. Dav doslova šílel. Michal to pořádně rozparádil. Mnozí jeho fanoušci si před jeho vystoupením vyzkoušeli svoji trpělivost i vytrvalost. Někteří doslova přetrpěli vystoupení jeho hosta. Všimla jsem si, že jedna žena si dokonce zacpávala uši. Zřejmě styl hip hopu nepatřil mezi její oblíbené. Někteří jedinci odcházeli. Mladým to vyhovovalo a mladého rapera si vychutnávali. Ovšem většina čekala jen na Michala.

Na začátku jeho excelentní jízdy se hodily deštníky. Pohybovaly se do taktu nad hlavami svých majitelů a rozevřené připomínaly rozkvetlou barevnou louku. Zvláště autentické to bylo při písničce, kde se zpívá …dál jsme pod deštníkem…když Třebíčí jdem ulicí k nám…každý mi tě lásko závidí.

Opravdu mohli závidět ti, kteří nepřišli na toto výjimečné vystoupení. Bavili se nejen ti, kteří na něm doslova „vyrostli“ za doby totality. Dodnes moji příbuzní vzpomínají na to, jak jsme o prázdninách se sestřenicí pouštěly stále dokola jednu LP desku doslova non stop a šílely jsme po céčkách.

Ale i dnešní teenageři ho „berou“a považují ho za správného rokera. Předvedl se zpěvem i v angličtině. Neonová světla i filmové projekce vytvářely neopakovatelnou atmosféru. Organizace pořadatelů neměla také chybu, byla zde vidět dokonalá příprava.

Zvláště pro mne to byl neskutečný zážitek. Více než třicet let jsem si přála vidět svého idola na živo. Splnilo se mi to až 23. května 2014. Ukázalo se, že Michal David je charakterní člověk, který se díky své píli dokázal udržet tak dlouho na žebříčku popularity a na výsluní populární hudby.

Zpěvák neodmítl žádného svého fanouška, všem kdo chtěli, podepsal svou fotku, nechal se vyfotit, což není u všech VIP běžné. Je vidět, že svou práci dělá srdíčkem a lidi to poznají.

Je to i duchovní člověk, proto jsem mu věnovala své dvě knížky o magii i s podpisem autorky, protože vím, že se zajímá o esoteriku a věří na minulé životy, což řekl i v televizi. Docela mě udivilo, že jsem byla jediná, která mu něco přinesla. O to víc jsem byla pyšná na to, že jsem mu udělala velkou radost.

Člověku ke štěstí málo stačí. Prostě pár přátel stačí mít, co uměj za to vzít a nepřestanou hrát, když nemáš chuť se smát.

Všem čtenářům a fanouškům tohoto skvělého zpěváka a člověka přeji…ať všechno vyjde vám!

Renata Šťastná